Andoni Iraola je nyní u kormidla Liverpoolu a patří mezi nejžádanější trenéry, ale jeho manažerská kariéra začala na Kypru v AEK Larnaca, kde byl po sérii zápasů bez výhry propuštěn. Sedm let poté je jeho vzestup o to pozoruhodnější.
Iraola si z neúspěchu vzal ponaučení a kariéru obnovil ve Španělsku, nejprve v Mirandes. Výrazně pak zapůsobil v Rayo Vallecano a Bournemouthu, což mu otevřelo cestu na Anfield. Jeho bývalí spoluhráči a kolegové z Kypru to jistě sledují s překvapením.
Byli v lednu, kdy Larnaca remizovala 2:2 doma s Ermisem Aradippou, týmem, který nakonec skončil na posledním místě tabulky, nějací věřící? Remíza prodloužila šestizápasovou sérii bez výhry v lize a Iraola za ni zaplatil místem trenéra.
Známky budoucího úspěchu
Existovaly už tehdy známky toho, že Iraola je předurčen k větším věcem, a nebyl jen obětí chladnokrevné kultury odvolávání na kyperském klubu? Mluvili jsme s Davidem Catalou, který pod ním hrál v Larnace, včetně posledního zápasu. Podle něj už tehdy viděl slibné signály.
„Už měl velmi jasné představy o tom, co chce,“ říká Catala pro Sky Sports. „Bylo to vidět a všichni hráči mluvili o tom, že se stane skvělým trenérem. Ale dostat se na tuhle úroveň? Říct, že bude jednou v Liverpoolu? To je velké tvrzení.“
Iraola celou svou hráčskou kariéru strávil v Evropě v Athleticu Bilbao, než krátce působil v New York City. Jeho první krok k trenérství v Larnace ho dostal mimo komfortní zónu, i když v klubu bylo španělské zázemí.
Jeho začátky byly působivé. Tři kola kvalifikace do skupinové fáze Evropské ligy prošla Larnaca výhrami nad Dundalkem, Sturm Grazem a Trenčínem. Stejně důležité bylo, že hráči Iraolovy nápady rychle přijali.
„Být v Evropské lize za kyperský klub bylo úžasné,“ vysvětluje Catala. „A práce, kterou odváděl, byla dobrá. Byly to stejné myšlenky, jaké chce v Liverpoolu: vysoký presink a velká agresivita s míčem i bez něj.“
Na Kypru tehdy byl takový přístup velmi neobvyklý. „Tempo hry tam bylo velmi pomalé. Mohl jsem tam hrát až do svých 38 let, protože to tempo nebylo tak vysoké.“ Iraola měl jiný pohled na hru, který si osvojil u Marcela Bielsy v Bilbau.
Catala vysvětluje: „S ním bylo všechno výbušnější, víc tempa a intenzity. Vidíte, jak to Marcelo dělal s Athleticem. Pamatuji si, že to pro nás někdy bylo podobné. Šílené věci, jako sledovat soupeře jeden na jednoho po celém hřišti. Pro hráče to bylo šílené.“
Dnes Catala uznává, že to byl náhled do budoucnosti fotbalu. „Fotbal se ubírá tímto směrem. Způsob, jakým musíte presovat, změnil mentalitu hráčů.“ Dokonce změnil i hru v zemi. „Trochu změnil tempo ligy na Kypru.“
Rychlý pád
Chvíli to fungovalo. Na začátku prosince, po deseti zápasech, byla Larnaca druhá v tabulce za Limassolem, který ji v tomto období jako jediný porazil. Iraolův tým dokonce předstihl šestinásobného obhájce titulu a nakonec vítěze ligy APOEL.
Pak se ale všechno rychle zhroutilo. Doma prohrála 1:5 s Bayerem Leverkusen v Evropě, což bylo obklopeno trojicí venkovních zápasů na ostrově bez jediné výhry. Domácí prohra o jediný gól zvýšila tlak těsně před krátkou vánoční přestávkou.
Ortel vynesl venkovní prohra s Omoniou a následná remíza se slabším Ermisem. Byly provedeny určité úpravy sestavy, ale žádné zásadní. „Nezměnil příliš svůj způsob přemýšlení o tom, jak hrát proti různým týmům,“ vzpomíná Catala.
Skutečným poučením bylo, že i v prostředí, které mělo být pro tak výraznou osobnost z hráčských let mimo záři reflektorů, přichází tlak v fotbale rychle. „Pokud nedosahujete výsledků, je těžké mít důvěru majitelů.“
Catala dodává: „Kypr je pro trenéry velmi náročný, a zvlášť pro mladé trenéry, protože majitelé fotbalových klubů jsou velmi vášniví. A ve chvíli, kdy nejsou výsledky, odvolají trenéra, jako by to byla maličkost.
Jakmile prohrajete zápasy, zvlášť s těmi slabšími týmy, fanoušci okamžitě mluví s majitelem a ten šílí. Nemůžete mít stabilitu, kterou mladý trenér možná potřebuje. Tohle se stalo Andonimu.“
Catala, který později sám vedl Larnacu a vydržel tam o něco déle než Iraola, se od svého bývalého trenéra snažil něco vzít. Věří, že i Iraola z té zkušenosti těžil. „Bylo to stále dobré rozhodnutí začít tam,“ tvrdí.
„Kypr není snadné místo pro nikoho, ale je dobré místo, kde mladý trenér může začít svou cestu. Měl příležitost trénovat tým v Evropské lize, například. Bohužel je fotbal všude teď velmi nestabilní pro všechny trenéry.
Bylo to krátké období. Ale o řízení situací se na Kypru určitě hodně naučil. Byla to jeho první práce, z té si něco musíte odnést. Od té doby se výrazně zlepšil a rozvinul se.“
Trenér Liverpoolu, nic menšího. „Jsem za něj rád. Když se podíváte na poslední roky, vidíte, že je zjevně skvělým trenérem. Nemohu říct, že bych to nečekal, ale je to trochu překvapení.“ Od propuštění v Larnace až po Liverpool – jak by to vlastně mohlo být jinak?